uryvek z knihy
Když Jobs po svém nástupu do funkce prozatímního výkonného šéfa v září 1997 svolal vrcholové vedení a přednesl k němu strhující projev, seděl mezi posluchači mimo jiné také vnímavý a zanícený třicetiletý Brit, šéf designového týmu společnosti. Jonathan Ive – pro všechny Jony – chtěl od Apple odejít. Neztotožňoval se s tím, že se společnost soustředí především na maximalizaci zisku, a nikoli na design produktů. Jobsův projev ho přiměl tento úmysl ještě jednou zvážit. „Velmi živě si vybavuji, jak Steve prohlásil, že naším cílem není jen vydělávání peněz, ale také vytváření skvělých produktů,“ vzpomíná Ive. „Rozhodnutí založená na této filozofii jsou zcela odlišná od těch, která jsme v Apple přijímali dřív.“ Mezi Ivem a Jobsem záhy vzniklo silné pouto, jež posléze vedlo k nejlepší průmyslově-designové spolupráci jejich éry.
Ive vyrostl v Chingfordu, městě při severovýchodním okraji Londýna. Jeho otec byl stříbrník, který později začal učit na místní odborné škole. „Otec je fantastický řemeslník,“ říká Ive. „Jednou mi jako vánoční dárek věnoval den svého času, kdy jsme spolu šli do školní dílny, o vánočních prázdninách, kdy tam nikdo nebyl, a tam mi pomohl vyrobit všechno, co jsem si vymyslel.“ Jedinou podmínkou bylo, že si Jony musí všechno, co bude chtít vyrábět, ručně nakreslit. „Vždycky jsem vnímal krásu věcí udělaných ručně. Později jsem si uvědomil, že to nejdůležitější je péče, kterou tomu člověk věnuje. Nesnáším, když je na výrobku vidět ledabylost a lhostejnost.“
Ive nastoupil na Newcastleskou polytechniku a ve volném čase a o prázdninách pracoval v designovém poradenství. Jedním z jeho výtvorů bylo pero s malou kuličkou nahoře, s níž bylo možno si hrát. Majitel si díky tomu vytvořil k peru citový vztah. Jako diplomovou práci vytvořil Ive mikrofon se sluchátky – z čistě bílého plastu – ke komunikaci se sluchově postiženými dětmi. Jeho byt byl plný pěnových modelů, které vytvářel, když se snažil dobrat co nejdokonalejšího designu. Navrhl také bankomat a zakřivený telefon – oba tyto výrobky získaly cenu Královské umělecké společnosti. Na rozdíl od jiných designérů nedělá pouze líbivé náčrty, ale soustředí se také na technickou a funkční stránku věci. Jedním ze zásadních okamžiků v době jeho studia byla možnost zkusit si dělat návrhy na Macintoshi. „Když jsem objevil Maca, měl jsem pocit jakéhosi souznění s lidmi, kteří na tomto produktu pracovali,“ vzpomíná. „Najednou jsem chápal, jak funguje firma, nebo jak by měla fungovat.“