2. Pokud znáte někoho ve vašem okolí někoho (např. opraváře TV), kdo má tónový generátor, poproste ho, ať vám pustí nějaké vyšší frekvence (nad 15 kHz), ať slyšíte jak ten zvuk zní a nebo si něco přečtěte o fyzice zvuku (o tónu a jeho harmonických frekvencích)
3. Případně na PC existuje SW SONY Sound Forge, který umí vygenerovat kontinuální sinusovku od 1Hz do 100kHz. Garantuji vám, že nad 15kHz je to jenom takové slabé zvláštní šumění (v kvalitních slchátkách) a frekvence vyšší než 16kHz už nejsou skoro slyšet a reagují na ně jenom zvířata.
Pokud nemáte možnost vyzkoušet ani jednu možnost, zajděte si někam do nemocnice a nechejte si za 30 kč vyzkoušet sluch (ten test funguje tak, že vám do sluchátek pouštějí různé frekvence - podobné těm viz. body 2 a 3 - a tak zjišťují jak "dobře (a co ještě) slyšíte")
Rozdíl mezi mp3 a FLAC samozřejmně existuje ale je velmi malý. Je to dáno především tím, že např. mp3 komprimační algoritlus "lame" používá plovoucí bitrate a tím dokáže při podobné kvalitě jako FLAC vytvořit mnohem menší soubor. Tady je důležité upozornit, že těch kodeků pro komprimaci do mp3 existuje více a liší se i kvalitou. Proto z interneru můžete ztáhnout několik vezí jedné skladby (se stejným bitrate) a každá ta skladba bude hrát "trochu jinak".
Pokud jste takoví audiofilové, že na konzumním přístroji jako je iPhone vyžadujete nekompromisní kvalitu (kterou s konzumními sluchátky ani nemůžete slyšet), tak raději používejte formát wav který je přímo 1:1 k originálnímu CD (1CD = 650MB).
Já chci mít při slušné kvalite hudby na cestách větší výběr, proto používám formát mp3 (1CD = cca. 65 - 85MB). Větší výběr znamená, že do svého iPhonu naláduji 10x více muziky než vy, potože ty moje písničky jsou desetkrát menší.

Neberu vám vaše pocity, ale to co tady píšu, jsou snadno ověřitelná fakta ..